Jednou, po všech životních lekcích,

Jednou, po všech životních lekcích,
až slunce a hvězdy navždy zapadnou,
věci, které jsme špatně zhodnotili a zavrhli,
věci, nad kterými jsme se slzami truchlili,
před námi zazáří z temné noci života
jako hvězdy, které nejvíc září z hluboké modři.
Tehdy uvidíme, jak jsou Boží plány správné,
že to, co vypadalo jako výtka, byla nejopravdovější láska.
Tak se upokoj, ubohé srdce.
Boží plány jsou jako čistá, bílá poupata lilií,
nesmíme jim trhat zavřené okvětní lístky—
čas pak ukáže zlaté kalichy.
A pokud, po trpělivé práci, dojdeme do té země,
kde unavené nohy v odraných sandálech odpočinou,
až prozřeme a pochopíme,
myslím, že řekneme: „Bůh to věděl nejlíp!"

(May Riley Smithová)